Milan Weber

V roce 1990 jsem v pražském Tuzexu poprosil prodavače, jestli by mi pustil věž SONY s CD přehrávačem. „Na chvilku,“ odpověděl. Asi po třech minutách přišlo: „Dost.“

Možná i tenhle drobný zážitek sehrál svou roli.

Dne 4. listopadu 1991 jsme s kamarádem Robertem otevřeli první specializovanou prodejnu SONY na Moravě. Měla pouhých 28 metrů čtverečních.

Začátek nebyl jednoduchý. Měli jsme krásný obchod, snažili se o výbornou obsluhu — jen zákazníci nějak nechodili. Nechali jsme proto vytisknout 15 000 letáků a sami je roznesli po Těšíně a okolí.

O pár dní později jsem ráno přišel do práce a před obchodem stála fronta.

„Čekáme, až otevřete, pane Weber.“

Na ten okamžik se nezapomíná.

V červnu 1996 jsme otevřeli větší prodejnu v centru. Vedle SONY a Philipsu se postupně objevily značky, které tehdy představovaly skutečné hi-fi — NAD, Rotel, Denon, Tannoy, Mission nebo LOEWE. Součástí obchodu už byla také samostatná poslechová místnost.

Nikdy nešlo jen o to něco prodat. Chtěli jsme techniku předvést, vysvětlit, správně zapojit a případně nainstalovat u zákazníka doma.

Měl jsem přitom velké štěstí na spolupracovníky. Jejich slušnost, ochota a vztah k zákazníkům byly jedním ze základů našeho úspěchu.

V polovině 90. let mě na několik let zavedla technika trochu jiným směrem. Přítel přivezl z USA tehdy neuvěřitelnou novinku — databanku ovládanou hlasem. Získal jsem její zastoupení pro naši část Evropy a kvůli distribuci v Polsku založil firmu VOICE.

Spolupracovali jsme s největšími hráči na trhu, například s Optimusem. Jednali jsme s IBM o lokalizaci programu Speech to Text, vystavovali na INVEXu a probojovali se do užšího výběru soutěže O Křišťálový disk. Cenu za významný technologický pokrok jsem pak přebíral v Las Vegas.

Díky tomu jsem se naučil polsky, poznal polský trh a získal zkušenosti s distribucí, které se později ukázaly jako mimořádně důležité.

Bylo stále jasnější, že oborem, kterému se chci skutečně věnovat, je hi-fi.

Od roku 1998 jsem proto začal budovat distribuci hi-fi v Polsku. Nejprve ve spolupráci s českými výrobci — Pavlem Dudkem a jeho zesilovači, SHANem, Petrem Králem a především značkou Pro-Ject.

Postupně následovaly další značky: Triangle, Sonus Faber, Cabasse, REL, Cardas, Primare, IsoTek, Balanced Audio Technology, Audiovector nebo Chord Electronics.

Přišly desítky výstav, prezentací, testů a recenzí, budování dealerské sítě a tisíce hodin poslechu. Třikrát jsme na Audio Video Show ve Varšavě získali ocenění za nejlepší zvuk.

Byla to krásná doba — a zároveň obrovská škola.

Nejvíc jsem se možná nenaučil z katalogů a technických parametrů, ale při osobních setkáních s lidmi, kteří špičkové audio skutečně vytvářejí.

John Franks a Rob Watts z Chord Electronics, Christopher Cabasse, John Hunter z REL, Steve Bednarski a Victor Khomenko z BAT, Lars Pedersen z Primare, George Cardas nebo konstruktéři Sonus Faber.

S některými z nich vznikly vztahy, které dávno překročily rámec běžného obchodního partnerství. A právě rozhovory s těmito lidmi mě naučily jednu důležitou věc: ani po desetiletích v hi-fi člověk neví všechno. Pořád je co poslouchat, porovnávat a objevovat.

Jedno jméno ale musím nechat nakonec.

Heinz Lichtenegger, zakladatel Pro-Jectu.

Na počátku 90. let stál u zrodu značky Pro-Ject a jeho vize významně přispěla k návratu gramofonu a vinylové desky. Měl jsem možnost být jeho obchodním partnerem více než pětadvacet let a sledovat zblízka, jak se z malé středoevropské firmy stává jedna z nejvýznamnějších gramofonových značek na světě.

Pro mě osobně to znamenalo ještě něco dalšího: definitivní návrat k analogu.

GO ANALOG.